Pátý den, čtvrtek.
Široké zelené údolí s vodou a vysoké hory se zbytky sněhu nadosah. Dovedu si představit, že bych tu žila.
„Povinná“ zastávka u pobočky v Oremu, který byl při cestě 🙂
A pak už „jen“ Bryce Canyon, který vlastně jako kaňon vůbec nevypadá.
Je to místo s tísíci červenými, oranžovými a bílými sklaními věžičkami a hoodoos, kterému místní říkají Amphitheater.
Navajo Loop Trail nebyl dlouhý, ale zato dost výživný kvůli převýšení (170m) – vedl nás dolů na dno amfiteátru a zase zpátky a bez serpentin by to nešlo.
Aspoň jsme se během nezbytných zastávek měli čas kochat a vstřebat výškové měřítko.
Po přesunu na Inspiration Point, kde jsme před sebou měli celý amfiteátr jako na dlani, jsme pak měli dobrou představu i o rozloze.
A klidně věřím, že je to nejrozsáhlejší místo s největším počtem sklaních věží na světě.
Těsně za hranicemi parku jsme splnili přání Davčovi, který se po všech dnech sucha, pouští, písku a prachu těšil na vodu.
Tak tedy trail k Mossy Cave s osvěžujícím vodopádem.
Večer jsme skončili v chatičce v kempu v Kanabu. Ale ta si zaslouží samostatný příspěvek.
Nádhera, po středě jsme si spravili chuť.
No Comments