Při poslední cestě loňského roku (firma je mezi svátky zavřená a všichni zaměstnanci mají nařízenou dovolenou) jsem dohnal i jeden starý dluh: poblíž Tucsonu mají zachovalé silo-muzeum s posledním exemplářem balistické rakety Titan z období studené války. V době COVIDu bylo zavřeno, ale teď už se zase žije dál…
V steakování jsem udělal další malý krůček. Objevil jsem ve Walmartu nádherně prorostlý „tri tip steak“ nachystaný na malé steaky, jinde mu říkají třeba Maminha (potrugalština, výslovnost prý Mamiňa ;-)). Není moc drahý a nedá se to skoro pokazit (kromě přegrilování, pak je suchý, sám jsem vyzkoušel :-():
Vypravil jsem se přes týden na procházku do sousedství, abych se podíval na Vánoční výzdobu a jestli se věší baňky na kaktusy. Bohužel, kaktusů jsem viděl ozdobených hodně málo. Většinou tu není vůbec žádná výzdoba nebo jen „z povinnosti“ světelný řetěz za oknem nebo kolem střechy, nic moc. Ovšem když už se někdo do výzdoby pustí pořádně, stojí to za to.
Tak tady je pár vybraných kousků. Kvalita není nic moc, fotil jsem dost narychlo, aby na mě někdo nevyběhl s flintou, přece jenom většinou jsou na těch malých uličkách cedulky, že je to private property…
Continue Reading
Jen popracovní výlet na nedaleké Deem Hills a svižný výstup na vrcholek, abych stihl západ slunce. Podařilo se, a přestože to není nejlepší místní západ, stejně potěšil, tohle je Arizona jak má být.
Na dikuvzdani jsem (na rozdil od mistnich) normalne pracoval. Ale protoze byl takovy klid a nikdo odpoledne nic nechtel, vyrazil jsem aspon na nedaleky peak, ktery je za normalnich okolnosti jednim z nejoblibenejsich v Phoenixu a okoli. Vsadil jsem na to, ze mistni se cpou krocanem a nemaji chut se splhat do kopce…
Kdo ví, ten si odpoví, co je LP 🙂 Dneska dorazil SUP koupený na Black Friday (za $111, neuvěřitelné!) a tak jsem ho hned {není čas na zaváhání, slunce zapadá už kolem 17:10) jel vyzkoušet. Před týdnem bylo vody míň, ale měl jsem pocit, že je OK na plavání, dneska mi přišla hnusně studená (na to, že vzduch má 27C, ne na to, že je prosinec).
Byli jsme připraveni a stejně jsme uvízli. Ale dobře to dopadlo.
Wire Pass Canyon a Buckskin Gulch Canyon.
Dali jsme mu ještě jednu šanci, když jsou z něho tady všichni tak unešení a z Kanabu je to kousek.
Znovu zavedli autobusy do té nejkrásnější části kaňonu, kam nepouští auta.
Podařilo se nám koupit lístky, sice až na 11 hodinu, ale i to je úspěch.
Na celé dopoledne bylo vyprodáno do 2 minut po spuštění online prodeje.
Kaňon je hezký, úzký a hluboký, s nádhernou řekou na dně, štíty strmé, vysoké a barevné, dechberoucí výhledy.
Traily příjemné, nepříliš náročné ani dlouhé, mezi nimi jsme se přesunovali busem, lístek za dolar platí od nástupu po zbytek dne (má to ale rizika).
Některé známé traily byly sice zavřené kvůli covidu nebo spadlých skalám
(a na Subway zavedli loterii – park, který dnes nemá trail s loterií, jako by snad ani nebyl 😉 ),
ale zvládli jsme toho hodně a v pohodě, včetně vychvalovaných Narrows, kde trail vede korytem potoka (teplota vody 16 stupňů)
– zrovna Narrows jsou na fotkách a videích na netu hezčí než ve skutečnosti.
Zion si u mne spravil reputaci, ale mým favoritem nebude.
Moc lidí (a divných, bezohledných lidí) a jsou hezčí parky.
Cestou zpět do Kanabu oblíbení bizoni a růžové písečné duny 🙂
PS Nikdy bych nevěřila, že se jedna rodinka vydrží u jednoho jezírka fotit 25 minut a nedá ostatním šanci udělat fotky bez jejich postaviček,
ale zato zvládne všechny kolem otrávit svým pořváváním. Teď už věřím. Jejich nápady na fotkové aranžmá byly nevyčerpatelné.
PPS Nicméně chápu, proč je park u Američanů tak oblíbený. Turistický průmysl v praxi a dobře udělaný a marketing na jedničku!
V chatičce v Kanabu se nám posledně hodně líbilo, v okolí taky
a tak jsme se tu rozhodli strávit ještě pár dní, než odletíme zpátky do Evropy.
Žadné velké ježdění, jen přejezd tam a výlety do okolí.
Cestou jsme vyzkoušeli nové auto v sopečném popelu na Cinder Lake (chystáme se na výlet k jednomu kaňonu a cesta k němu vede jen pískem),
zkoukli neuvěřitelně zachovalá obydlí původních obyvatel ve Wupatki National Monument,
dvojitý most Navajo Bridge přes kaňon Colorada, hogany,
bizarní tvary skal v Marble Canyonu (některé byly přeměněné na obydlí) i impozantní útesy Vermillon Cliffs.
Míjeli jsme rozlehlé pásy spáleného lesa v místech, kam se v červnu rozšířil Magnum Fire z North Rimu Grand Canyonu.
V noci konečně došlo na „dark sky“ s miliónem hvězd a mléčnou dráhou.
Tu se mi ale nepodařilo vyfotit.
