Zdá se, že život v pustině, jako je Nové Mexiko nebo Západní Texas, v lidech budí touhu udělat něco ztřeštěného. To takhle jedete pustinou, mezi `městy` často přes 50 mil (městy v uvozovkách, i takový Příbor je 10x větší, mnohde ani není benzinka) a najednou vám málem vypadnou oči z důlků. Pár takových kousků jsem vyfotil. Ale nejdřív taková typická pustina v Texasu:
Národní park !White Sand Dunes! se nachází v Novém Mexicu na malé části pánve zvané White Sands, u které leží městečko White Sands. Většinu plochy pánve zabírá raketová střelnice US Army, která se jmenuje nijak překvapivě (modří už vědí, kreativní tu v názvech moc nejsou) White Sands. V severní části prý občas zastavují i provoz na silnici, když se odpaluje.
Písek je opravdu bílý, trochu připomíná sníh, ale bylo tu mezi svátky pěkných asi tak 20 stupňů. Na fotkách to není moc vidět, ale park byl obležen rodinami s dětmi, všude křik a pobíhající lidi. Správa parku tu dokonce půjčuje jakési disky-boby, na kterých se duny sjíždějí. Zakázán není ani sandboarding, ale nikoho na prkně jsem neviděl. Počkal jsem do západu slunce a nelitoval…
El Paso je ošklivé a smradlavé město. Přijel jsem do něj večer a nejvíc mě upoutal smrad ve vzduchu, jako když projíždíte kolem Dezy ve Valmezu (což je celkem trefa, ve městě je rafinérie). Taky jsem musel projet k hotelu skoro celým El Pasem, takže jsem si udělal zevrubný obrázek.
El Paso je na americké poměry super staré město, oficiálně založeno 1680 Španěly (pravda, indiáni tu žili předtím už nějakých 12 000 let, ale koho to zajímá ;-)). Je to taková nudle, táhnoucí se po severním břehu Rio Grande, za řekou už je Mexiko, ale zároveň je ze severu utlačena docela strmými Franklin Mountains, takže – je to opravdu nudle. Ale velká, má necelých 700 000 obyvatel (75% hispánců), což z ní dělá druhé největší město jihozápadu USA (po Phoenixu). Za řekou v Mexiku není pustina, je tam (o 11 let) starší a dvakrát tak větší brácha, Ciudad Juarez, největší město severního Mexika. No, prostě takový přerostlý Těšín je to…
Při poslední cestě loňského roku (firma je mezi svátky zavřená a všichni zaměstnanci mají nařízenou dovolenou) jsem dohnal i jeden starý dluh: poblíž Tucsonu mají zachovalé silo-muzeum s posledním exemplářem balistické rakety Titan z období studené války. V době COVIDu bylo zavřeno, ale teď už se zase žije dál…
V steakování jsem udělal další malý krůček. Objevil jsem ve Walmartu nádherně prorostlý „tri tip steak“ nachystaný na malé steaky, jinde mu říkají třeba Maminha (potrugalština, výslovnost prý Mamiňa ;-)). Není moc drahý a nedá se to skoro pokazit (kromě přegrilování, pak je suchý, sám jsem vyzkoušel :-():
Vypravil jsem se přes týden na procházku do sousedství, abych se podíval na Vánoční výzdobu a jestli se věší baňky na kaktusy. Bohužel, kaktusů jsem viděl ozdobených hodně málo. Většinou tu není vůbec žádná výzdoba nebo jen „z povinnosti“ světelný řetěz za oknem nebo kolem střechy, nic moc. Ovšem když už se někdo do výzdoby pustí pořádně, stojí to za to.
Tak tady je pár vybraných kousků. Kvalita není nic moc, fotil jsem dost narychlo, aby na mě někdo nevyběhl s flintou, přece jenom většinou jsou na těch malých uličkách cedulky, že je to private property…
Continue Reading
Jen popracovní výlet na nedaleké Deem Hills a svižný výstup na vrcholek, abych stihl západ slunce. Podařilo se, a přestože to není nejlepší místní západ, stejně potěšil, tohle je Arizona jak má být.
Na dikuvzdani jsem (na rozdil od mistnich) normalne pracoval. Ale protoze byl takovy klid a nikdo odpoledne nic nechtel, vyrazil jsem aspon na nedaleky peak, ktery je za normalnich okolnosti jednim z nejoblibenejsich v Phoenixu a okoli. Vsadil jsem na to, ze mistni se cpou krocanem a nemaji chut se splhat do kopce…
Kdo ví, ten si odpoví, co je LP 🙂 Dneska dorazil SUP koupený na Black Friday (za $111, neuvěřitelné!) a tak jsem ho hned {není čas na zaváhání, slunce zapadá už kolem 17:10) jel vyzkoušet. Před týdnem bylo vody míň, ale měl jsem pocit, že je OK na plavání, dneska mi přišla hnusně studená (na to, že vzduch má 27C, ne na to, že je prosinec).
Poblíž našeho apartmánu vede podivuhodná umělá řeka či kanál. Je celá betonová, rovná jako podle pravítka a nelze se k ní přiblížit – je ze všech stran obehnahá plotem s ostnatým drátem. Při pohledu z mostu to vypadá, že je docela hluboká, s čistou vodou. Vede směrem od místní přehrady, takže na první pohled je to jen upravený umělý kanál.
Je ale docela zvláštní, že přes koryto vedou mimoúrovňové křižovatky pro místní sezónní potoky, všude okolo je plot s ostnatým drátem a cedulkami CAP – Central Arizona Project. Po chvíli hledání na internetu je jasné, že se jedná o něco většího. Mnohem většího…