Den šestý, pátek.
Zion National Park patří k nejnavštěvovanějším parkům v USA. No, byly tam davy a průvod jak v létě na Pustevnách.
Nic pro nás. A po téměř samotě, na kterou jsme si v posledních dnech zvykli, to byl šok.
Prý je to také jeden z nejkrásnějších parků. Těžko soudit, z toho, co jsme viděli, jsme úplně unešená nebyla.
Nedostali jsme se ale vůbec do té prý nejhezčí části, ze které vybíhají traily, na které jsme chtěli jít.
Byť jsme přijeli celkem brzy ráno, tak parkoviště podél desetikilometrové Scenic Drive už byla plná, proto celou cestu uzavřeli
a nedovolili ani pouhý průjezd, kdy bychom se mohli koukat alespoň z auta.
Kyvadlové autobusy od Visitor Center nefungovaly kvůli covidu, takže jsme se k trailům nemohli dostat ani tímto způsobem.
Chvíli jsme zvažovali, že bychom přijeli druhý den na pátou ráno, kdy by mohla být šance se na Scenic Drive dostat,
ale ne, opravdu nemusíme mít všechno za každou cenu a s hlasitě nadšenými Američany v zádech bychom si to asi ani pořádně nevychutnali.
Cestou z parku jsme udělali pár zastávek a krátkých procházek, pozorovali (z bezpečné vzdálenosti) pasoucí se bizóny
a pak jsme si to hodně užili v Coral Pink Sand Dunes.
Tak jak byl Zion zklamání, tak duny byly nečekané překvapení, kde jsme se všichni skvěle vyřádili.
Písek jsme měli úplně všude.
Na chatičku v Kanabu jsme dorazili rozumně v podvečer a zbyl čas na grilovačku a pohodovou večeři na verandě.
Mobilní mazlíčci nechyběli 🙂
PS Sprchu jsme pískem nakonec neucpali 😉
Okno v příjezdovém tunelu do Zionu.
No Comments