El Paso je ošklivé a smradlavé město. Přijel jsem do něj večer a nejvíc mě upoutal smrad ve vzduchu, jako když projíždíte kolem Dezy ve Valmezu (což je celkem trefa, ve městě je rafinérie). Taky jsem musel projet k hotelu skoro celým El Pasem, takže jsem si udělal zevrubný obrázek.
El Paso je na americké poměry super staré město, oficiálně založeno 1680 Španěly (pravda, indiáni tu žili předtím už nějakých 12 000 let, ale koho to zajímá ;-)). Je to taková nudle, táhnoucí se po severním břehu Rio Grande, za řekou už je Mexiko, ale zároveň je ze severu utlačena docela strmými Franklin Mountains, takže – je to opravdu nudle. Ale velká, má necelých 700 000 obyvatel (75% hispánců), což z ní dělá druhé největší město jihozápadu USA (po Phoenixu). Za řekou v Mexiku není pustina, je tam (o 11 let) starší a dvakrát tak větší brácha, Ciudad Juarez, největší město severního Mexika. No, prostě takový přerostlý Těšín je to…
Kromě rafinérie je v El Pasu ústředí „Border patrol“ a také největší základna US Army vůbec (Fort Bliss – mají tam i muzeum se spoustou vojenské techniky, tanků, raket atp., ale to mě nebralo ani jako dítě – a nebere mě to dodnes, tak jsem vypustil).
Zajel jsem do „downtownu“ ještě před polednem 29.12., hlavně abych navštívil vyhlášené EPMA (El Paso Museum of Art, vůbec jsou to magoři do 4-písmenných zkratek obsahujících EP, na dálnici třeba spousta šipek na UTEP a až nakonec člověk zjistí, že to je University of Texas El Paso) – a bylo tam totálně mrtvo.
Za zmínku stojí výběr parkovného. Zaparkoval jsem na velkém a skoro prázdném parkovišti kousek od EPMA (i downtownu). Na parkovišti cedule, že se musí platit, že to je soukromé. V budce nikdo, před budkou krabice s obálkami a přivázanou propiskou a cedulkou: na obálku napište značku, barvu a typ auta, čas příjezdu a poznávačku a vložte $4 za den. Trochu zdráhavě (nevyhazuju zbytečně $4?) jsem udělal jak psáno a prostrčil srolovanou obálku do označené díry v budce. Hotovo, jde se do downtownu…
Město je krásně uklizené (downtown, v předměstí kolem je bordel jak v Mexiku – teda nikdy jsem tam nebyl, ale tak nějak si to představuju z filmů – poletující obaly, prach, buřina), vyzdobené ještě od vánoc – a mtrvé. Je tvořeno typickým americkým jižním způsobem – v přízemí jsou obchody, v patře se bydlí. Otevřen je každý pátý obchod a zákazníci nikde. Kvalita obchodů připomíná Peking – nebo Těšín. Hromady oblečení, občas bižuterie nebo voňavky, kvalita pochybná, ale asi levné (nevím, nikam jsem nevlezl).
No nic, jdeme do EPMA. V EPMA je stejně mrtvo. Zajímavé je, že je zcela zdarma pro kohokoliv. Jen batůžek mi zamkli, asi kdyby nastala tlačenice, abych někoho nezranil ;-). V muzeu toho není moc, ale ani málo, tak akorát na pohodovou dvouhodinovou prohlídku. Mají spoustu evropského malířského umění ze 17tého a 18tého století (pffff, to mě zrovna moc nebere), pak něco lokálního a trochu moderního umění. Do toho pár aktuálních výstav, 3 sochy a je to.
Zajímavé je členění expozice: v Evropě vystavujeme časově, popřípadě tematicky, tady je to jednoduché: sbírka vznikla spojením darů různých mecenášů, jednotlivé dary jsou tedy pohromadě i s textem o dárci. Některé jsou dost monotematické (obrazy s religionálními tématy 17tého a 18tého století), některé velmi pestré.
Ale dost keců, aspoň pár zajímavých kousků (focení je vysloveně povoleno, jen se nesmí používat blesk):
Fritz Scholder – Sad Indian #5 (c. 1973)
Todd Oldham – Cocktail dress and skirt (1996)
Francoise Gilot – The Eleusinian Horse – 1968
Jusepe De Ribera – Saint Bartolomew – 1643
Inabado Canaletto – View of the Molo – c. 1740
Sydney Yeager – Uneasy Companions – 1987
Michael Namingha – Altered Landscape #11 – 2020
… jo, a to placení parkoviště nebyly ztracené peníze. Po příchodu jsem našel za stěračem zastrčenou (prázdnou) obálku popsanou mým písmem. Někdo si dal práci a všechna auta obešel – a běda těm, co nezaplatili.
Efektivita a jednoduchost jak v USA: proč by tam seděl někdo pořád, když může jeden zaměstnanec objíždět pravidelně třeba 10 parkovišť…
No Comments