… jsou tu dost dobrý barvy.
Vyklouzlo mi mimovolně při dnešní procházce.
Žlutá, růžová, fuchsiová, modrá, oranžová, rezavohnědá a pak taky barvy pouště, jak jinak 🙂
Bobcat trail a kousek Dixie loop trail.
Za hodinu a půl jsme potkali dva cyklisty a dva pěšáky (doporučený odstup byl dodržen),
několik ještěrek, králíků, roadrunnerů, kolibříka a spoustu dalších ptáků.
Příroda vítězí!
PS Teplota v pět odpoledne = 28 stupňů.
PPS Chtělo by to pořádný foťák a nejen mobil na focení.
V Česku rostou na kopcích stromy a v Arizoně… kaktusy.
Velmi příjemná, nenáročná procházka s minimem lidí i v době coronaviru.
(možná poslední na dlouhou dobu)
Propojili jsme Tortuga trail a DragonFly trail, celkem asi 7 km.
Nečekaná kombinace stezky v lese kaktusů s krásnými výhledy, přechodů vádí i tekoucích potoků,
trailu ve vyschlém řečišti a cesty podél šumícího Cave Creeku.
Cvrkající cikády už byly jen třešničkou na dortu.
PS David byl velmi, velmi zklamaný, že neviděl pouštní želvu, která tam prý žije.
Legendární město Divokého západu.
Město kovbojů, pistolníků a desperátů, šerifa Wyatta Earpa, saloonů a divadel, stříbra, whiskey a proslulých přestřelek.
Mnoho domů stále stojí a ještě pořád se tu točí westerny. Třeba film Tombstone.
Jinak je to dnes už jen místo pro turisty.
PS Asi budeme muset přehodnotit kritémia pro vybírání „odlehlých“ míst. Odlehlost má v Americe výrazně jiná měřítka než v Evropě.
Tombstone jsme navštívili cestou ‚domů‘ s Chiricahua. Vzdálenost 65 mil/100 km a asi hodina cesty od parku.
Podle mapy jsme měli projiždět čtyři nebo pět městeček, ale i to málo bylo jen shluk několika polorozpadlých domů a karavanů.
(což je obzvlášť nepříjemné, když kontrolka ukazuje téměř prázdnou nádrž)
A mezi nimi jen sem tam osamělá farma k vidění jednou za deset minut jízdy.
Ale jinak úžasná otevřena krajina s dalekými výhledy, měkkými vlnkami
(podobné Toskánsku nebo moravskému Toskánsku v okolí Kyjova, jen ty barvy jsou úplně jiné)
Mládežníci po přiměřeném nátlaku celkem zdatně úkoly plní.
Samozřejmě se u toho patřičně vztekají (a my taky).
Tento úkol ale patřil k oblíbeným.
Comics na volné téma do výtvarky.
Cholla (čti čoja) je asi nejnebezpečnější kaktus na světě.
Ostny mají zpětné háčky, které si člověka přichytí a nepustí.
A nejhorší nápad je zkoušet to vytáhnout druhou rukou, pak už si člověk nedokáže ani zavolat mobilem o pomoc.
Indiáni používali odpadlé kuličky teddy bear cholla jako zbraň – házeli je na útočníky.
Doporučuji kouknout na net.
Alespoň pro nás.
Některé tvary byly naprosto jednoznačné
a bez debat jsme se shodli, co znamenají.
pyskatá stará bába / chlap v ušance se zvednutým límcem (vlevo)
smrž / raketa / nanuk
pštros
načesaný pudl
dva nosáči
kachnička do vany
hlava vetřelce
tři hlavy / našeptávač
růže / tulipán
špatně nasazený kolbouk
Lenin medituje
Ninja Turtle
Pro ty, co se nebojí chodit a neodradi je opravdu velké převýšení.
Skalní věžičky vznikly před 27 milióny let, kdy se vylilo magma, ale nedošlo až k zemskému povrchu.
Během následujících mnooooooha tisíců let eroze odnesla měkčí materíál, který byl mezi vyvřelinami,
a zůstaly jen ty nádherné skály, mezi kterými se můžete procházet hodiny a dny.
PS Bylo velmi, velmi těžké vybrat jen nemnoho fotek, které by ukázaly, co všechno je tam k vidění. A to jsme prošli jen menší část.
PPS Sestoupili jsme na dno Echo Canyon a vyzkoušeli ozvěnu o sklaní stěny – byla úžasná!
PPPS Park je povětšinou ponechán jako divočina, takže jsme zblízka mohli vidět modré sojky, americké datly nebo supy.
Kdo má přednost, když se potká kůň s cyklistou?
A QR kód prozradí, kde jsme dnes byli.
Vybíráme teď výlety opatrně, jezdíme na místa, kde nepotkáme moc lidí.
Národní park Chiricahua to perfektně splňuje.
Je v odlehlém koutě na jihovýchodě, blízko hranic s Mexikem a Texasem
a má 17 mil (27 km) značených tras, kde na někoho narazíte jen zřídka.
A pak je tu ještě jedna možnost, velmi americká – projedete si scenic drive
a prohlédnete si park, aniž byste vystoupili z auta.
V tomto případě to byla Bonita Canyon Drive dlouhá 8 mil.
Jen deset minut jízdy od Roosvelt Dam je Tonto National Monument.
Takže pokud vám nevadí šplhání do strmého boku kaňonu, neodradí vás výstražné
tabulky vysvětlující, jak se chovat při setkání s chřestýšem, škorpiónem nebo gilla monster,
případně tam zrovna nehoří (v červnu 2019 požár zasáhl devadesát procent kaňonu, přestože voda je „na dosah“),
tak si můžete prolézt sedm set let stará obydlí původních obyvatel.
A pak se zase vrátit do svého útulného bytečku 😉
