Articles by Supermam

Arizona je velmi suchý stát, s deštěm tu moc nepočítají.
To mimo jiné znamená, že
– okapy tu nejsou k vidění
– nemají žádnou propracovanou dešťovou kanalizaci, prostě dešťovku svedou do naprojektovaných prohlubní v okolí domu,
které pak dopadnou podobně jako dole na fotkách z našeho bydlení, ale za pár dní zase vyschnou
– voda se místy valí přes cestu jako dočasný potok, někdy docela prudký a někdy i několik dní po dešti podle toho,
jak dlouho a daleko doteče, upozorní vás na to značka WATCH FOR WATER ON THE ROAD
(jenom to množství vody a rychlost občas jednoho překvapí)
– někde zůstává na silnici voda stát a to pak potkáte značku ROAD FLOODED (= dá se to s opatrností
a ve vhodném vozidle projet) nebo ROAD CLOSED (= nedá se to projet), případně
DO ENTER WHEN FLOODED (= nedá se to projet, ale v okruhu 20 mil není nikdo, kdo by cestu dočasně uzavřel)
– chodí vám na mobil výstrahy před flash floods, protože každý rok tu kvůli nim lidé umírají (nejčastěji v autech)
– uzavřou se některé národní parky, kde jsou kaňony
– ale jinak se tu z deště lidé těší, v pátek mládežníkům dokonce na chvíli přerušili výuku a šli se dívat na bouřku,
blesky a kroupy, které tu jsou jen výjimečně

Vjížďíte do města Svatý David…

Rychlá procházka (necelé dvě hodiny), abychom se podívali na západ slunce a konec víkendu s patřičným nadhledem 😉

Menší, ale starší sestřička známé Hoover Dam.
Postavena v letech 1904 – 1911, opravena a rozšířena v letech 1989 – 1996.
Výška hráze 104 metrů, šířka hráze nahoře 6 metrů, pod vodou u dna 60 metrů.
Původně byla postavena z kamenných kvádrů nalámaných z přilehlých stěn kaňonu.
Nad hrází vznikla předhrada zhruba 2 – 3x větší než naše Lipno, takže to vypadá jako takové malé moře.

PS V okolí bylo vidět hodně létajícíh supů. Jeden sup krůtí nám přelétl těsně nad hlavami a je to oooopravdu velký pták (rozpětí křídel má cca 170 cm).
Jen vyfotit jsme ho nestihli.

Takové krásky tu teď kvetou podél cest v zemi nikoho.
Tvoří souvislé fialové, žluté, růžové koberce.
Davča vystoupil a jednu z nich pro mne utrhl.

Na sobotu hlásili pro Phoenix nebezpečí flash floods a od časných ranních hodin lilo, tak jsme raději zůstali ‚doma‘.
V něděli už to vypadalo hezky.
Vyrazili jsme 100 mil na sever do Sedony, jejíž okoli s červenými skalami známe všichni s amerických westernů, reklam a pohlednic.
Jenomže tam bylo počasí ještě horší – mraky, teplota pět stupňů a drobný déšť,
ktetý změnil oranžovočervený prach na zemi v cosi podobného hrnčířské hlíně a vytvořil potoky, protože kamenité podloží prostě vodu nevsakuje.
Přesto byla všechna parkoviště u začátků trailů beznadějně plná (ne že by na kterémkoli bylo více než 20 míst)

Takže tedy snad příště – za lepšího počasí a s lepším plánem, kde parkovat.

PS Pánové prý ocení fotku auta, kterým se tady přepravujeme.

Středeční odpoledne, Yavapai Point Trail.
Teplota vzduchu 25 stupňů, voda studená.
Potkali jsme opravdu jen pár lidí, divokých oslů jsme viděli víc 😉

Obydlí původních obyvatel schované pod skalním převisem.
Orientováno směrem na jih a chráněno před větry ze severu.
V údolí před ním teče voda, ale stavby jsou dostatečně vysoko, aby byly chráněny před bleskovými povodněni, které občas přijdou.
Žilo zde zhruba 200 lidí a komunita byla napojená na další puebla v okolí.
Ne všechny příbytky se zachovaly.
Poprvé ho Evropané objevili na konci 15. století a pak tam zase více než 200 let nikdo z nich nevkročil.
Pěkné, zachovalé, zajímavé.
Pro srovnání – v době, kdy zdejší obyvatelé zažívali největší rozvoj, se v Evropě dokončovala stavba katedrály Notre Dame.