Projíždím pobřežím mezi SF a LA potřetí v různých měsících roku
(červenec, srpen, prosinec) a vždycky fouká, je zima a mlha, slunce jen za mraky.
To jim tu nikdy nesvítí nebo mám jen takovou smůlu?
doplnit foto + dopsat
Projíždím pobřežím mezi SF a LA potřetí v různých měsících roku
(červenec, srpen, prosinec) a vždycky fouká, je zima a mlha, slunce jen za mraky.
To jim tu nikdy nesvítí nebo mám jen takovou smůlu?
doplnit foto + dopsat
Vodopády, sekvoje, jeleni a medvědi.
Severní část úžasná, jižní turistická.
doplnit foto + dopsat
Moje srdeční záležitost.
Před dvaceti lety jsem vylezla až nahoru. Letos to nevyjde, nevyhráli jsme v loterii povolení k výstupu.
Jasně, to je tak trochu výmluva 🙂 – nemám natrénováno a zbytek rodiny taky ne.
Tak jsem jen nostalgicky vzpomínala při západu slunce a mládež se zabavila po svém 🙂
Drsný propad teploty – včera v Death Valley 51 stupňů C, dnes ráno 6 stupňů.
Pohoří Sierra Nevada se tyčí jako hradba mezi západním pobřežím a kontinentální částí USA.
Včera jsme jen rychle přejeli, tak dnes tuffové věže na salinním Mono Lake, Devils Postpile NM (čedičové sloupy),
Rainbow Falls a Hot Springs (barvičky jak v Yellowstonu 🙂 )
doplnit foto + dopsat
Den druhý, pondělí
Je příjemné zjistit, že se ve svém věku můžu stále ještě spolehnout na svou pamět.
O Death Valley se obvykle píše, že je to horké, vyprahlé a nehostinné místo.
Já jsem si ale z mé návštěvy před lety pamatovala překvapivé barvy,
množství rozmanitých tvarů a struktur, ticho s šuměním větru
občas přerušené křehkým zvonivým zvukem praskání solné krusty
nebo přesypáním písku.
A přesně takové to dnes zase bylo. Drsné, ale nádherné.
doplnit foto + dopsat
Od neděle jsme už zase na cestě, tentokrát na severozápad.
Kaktusy nahradily Joshua trees (druh yuccy) a pak už zůstaly jen nízké keře a chomáče trávy v mohavské poušti.
Chlapi mají slabost pro přehrady a proto byla zastávka na Hoover Dam jasná věc.
Skončilo to zklamáním – přístup k hrázi byl zavřený i mostu byl zavřený
a na vyhlídce byl dav neskutečně protivných turistů, kteří si odskočili z Las Vegas.
Nad přehradou se vytvořilo 180 km dlouhé Lake Mead. Středem jezera vede hranice mezi Nevadou a Arizonou.
Kolem jsou barevné kaňony, červené skály, zálivy s loděnicemi i opuštěné pláže.
Koupání bylo po dlouhé cestě příjemné osvěžení.
Zapadající slunce podtrhlo červenou ve Valley of Fire – taková hodně zmenšené ukázce toho, co jsme viděli v Utahu, natěsnané na malém místě:
sklály nejrůznějších tvarů, vlny, oblouky, písek, červená.
A noční Las Vegas bylo podle očekávání – barevné, hlučné, bláznivé…
Jeden z mála trailů, který je tady po rovině.
Docela dlouhý a asi i proto tam skoro nikdo nebyl, jen občas nás míjeli cyklisté.
Několikrát překročí vyschlé řečiště, v některých místech nečekaně široké.
Cedule upozorňující na povodně zní při současném počasí a suchu vtipně,
ale hodně bych si přála vidět, jak korytem teče voda.
Vzhledem k tomu, že monzuny mají zpoždění, tak se mi to asi bohužel nepoštěstí.
Nejdříve jsme si říkali, že máme spoustu času.
Pak přišel stay-at-home order, pak toho bylo hodně ve škole a v práci,
pak jsme cestovali, pak byl curfew, pak…
A teď už byl pomalu nejvyšší čas splnit povinnost a navštívit centrum.
Dotáhla jsme ty největší resty v práci a teď je čas to trochu doplnit i tady.
Přesvědčila jsem Vláďu a mládežníky, že by bylo fajn si vyzkoušet malování akrylem na plátno.
A výsledky po dvouhodinovém online koučování nevypadají vůbec špatně.