Odpolední procházka pro zachování psychického zdraví a životů.
Nezvykle šedý povrch (tipuji břidlici) nechal moc pěkně vyniknout kvetoucím kaktusům a dalším rostlinám.
Opět téměř liduprázdno, ale potkali jsme chipmánky.
Propojili jsme Slate trail, Quartz trail and Jaspers trail,
což znamená pomalé, dlouhé, nenáročné stoupání v první polovině a pak rychlejší sestup zpět.
Vážně nechápu, z čeho byli mládežníci tak zničení 😉
SUPy otestovány. Mládežník spokojen. Social Distancing dodržen.
A pak přišla bouřka.
Vpravo vedle hranatého kamene je rohatá ještěrka (horned lizard).
Kromě kamufláže, aby se skryla před predátory, se umí také nafouknout, aby vypadala větší
(= je těžší ji sežrat a menší dravce to odradí) a některé druhy prý na útočníky umí stříkat krev až na vzdálenost 1,5 metru.
To jsem si naštěstí přečetla až dodatečně.
To, že to vypadá jako kámen, ještě neznamená, že to kámen je.
Najdete na fotce, co se jako kámen jen tváří?
Národní park a biosférická rezervace UNESCO na samém jihu Arizony na hranicích s Mexikem.
Border Patrol nás kontrolovali hned dvakrát, jestli nejsme nelegální imigranti nebo pašeráci drog.
Domov Organ Pipe Cactus.
Už zase kaktusy…. jenže tyhle jsou jiné a jinde než v Sonorské poušti nerostou.
Větví se hned u země a ramena mají výšku zhruba 5 – 6 metrů, byť ročně porostou o 2,5 palce (6,5 cm).
Průměrný věk 150 let, poprvé kvetou v 35 letech.
Pak jsou tam samozřejmě taky další druhy kaktusů a kytky, ještěrky, kolibříci, supi a sovy, netopýři,
králící a roadrunneři vbíhající za soumraku pod kola auta…
Cesta napříč parkem (21 mil/34 km) je jednosměrná, jen štěrková, drsná a prašná, byli jsme rádi, že máme čtyřkolku.
Zkamenělé přerostlé velikonoční vajíčko.
Ahojte moji milí,
jsme tu už dva měsíce, tak je čas si to shrnout.
Plusy:
– Doufám, že se naučím lépe anglicky.
– Boží donuty, zmrzlina, tacos a hamburgry, atd. Ale to znamená, že se musím každý den více hýbat, ať nepřijedu domů tlustá.
– Nádherně barevné západy sluníčka
– Teplo
– Výlety na zajímavá místa. Teď už jezdíme míň, spousta míst je zavřených a chodíme jen na traily do okolí, kde není moc lidi.
– Můžu chodit do pouště na traily a běhat. Vyprázdním si hlavu a mám klid od ostatních, protože s nimi nemusím mluvit. U toho jsem v přírodě a na vzduchu a vidím zajímavé věci.
– Vidím, jak vypadá škola v US.
Mínusy:
– Skoro všechno pečivo je tady sladké (až na francouzskou bagetu a italský chleba) a taky většina masa a šunky je nasládlá.
– Musím se připravovat do dvou škol, protože rodiče na tom trvají 🙁
– Chybí mi tu hodně přátel (i zvířata) z Česka. Dokonce i ti, o kterých bych si nikdy nemyslela, že mi budou chybět.
Doufám, že Vás to pobavilo, a nashledanou u dalšího příspěvku, buď u mamčiného nebo mého.
Joooo! Viděla jsem ho naživo ve volné přírodě!
Dneska ráno na procházce s Davčou jsme na něj málem šlápli.
Zakecali jsme se tak, že jsme nedávali pozor na cestu (jo, jo, budeme opatrnější)
a proti slunci chřestýš barevně téměř splýval s podkladem (viz poslední fotka).
Dnešní ranní procházka.
Stinknet nebo taky Global Chamomile (Oncosiphon piluliferum).
Podobný našemu heřmánku a rmenu, tady jako invazivní plevel.
Stay-at-home order je tady.
Tak jo, aspoň budu mít čas probrat a doplnit fotky z dřívějška.
Předminulý víkend. Úkol od rodiny zněl jasně: Najít něco,
– kde bude teplo (takže někam na jih)
– nebude tam moc lidí (takže něco odlehlého)
– bude to zajímavé, není to jinde k vidění, atd. (tento požadavek už znám 😉 )
Dokonale to splňuje Organ Pipe Cactus National Monument (bude v dalším příspěvku),
ale protože cesta do něj byla dlouhá, naplánovala jsem zastávku v bývalém povrchovém lomu na měď kousek od města Ajo.
Barvy a scenérie jako z jiného světa nebo děl impresionistů.
Zelená pro uhličitan měďnatý, červená pro oxid měďný, a celá barvená škála mezi tím.
Fotky to bohužel nedokáží zachytit dostatečně věrně.
Kruhový tvar lomu s jezírkem uprostřed.
Pro měřítko: průměr lomu zhruba 2,5 km, největší hloubka 335 m.
PS Jasně, že David si nějaké „třpytivé kamínky“ našel a odvezl.
