Obrázky z domova i odjinud
Námraza
Na Líchách
Rosa coeli
Konec léta
A něžné krásky z divoké zahrady.
„Přírodní“ zahrada
Naši vcelku udržovanou zahradu si příroda za půl roku vzala zase zpátky.
Tráva do pasu i výš, bodláky nad hlavu, mezi keři se nedá moc projít, réva si to namířila až do bazénu…
A možná se mi to tak vlastně i trochu líbí – tráva voní, cvrkají v ní kobylky, květiny do vázy v ní taky najdu.
Nějaké meruňky na nás počkaly, jablka vypadají, že budou, po lehkém prostřihnutí jsem dokonce objevila na révě hrozny.
Levanduli, hortenziím a diviznám to vyloženě svědčí.
Motýli, vážky a zlatohlávci tu pořád jsou, rehci taky, do vrby se nastěhoval drozd
a občas se přijde podívat rezavá kočka.
PS Stále ještě se mi nepodařilo najít maliny, ostružiny a pivoňky.
Uvíznout v divočině
Byli jsme připraveni a stejně jsme uvízli. Ale dobře to dopadlo.
Slot Canyons
Wire Pass Canyon a Buckskin Gulch Canyon.
Zion (podruhé)
Dali jsme mu ještě jednu šanci, když jsou z něho tady všichni tak unešení a z Kanabu je to kousek.
Znovu zavedli autobusy do té nejkrásnější části kaňonu, kam nepouští auta.
Podařilo se nám koupit lístky, sice až na 11 hodinu, ale i to je úspěch.
Na celé dopoledne bylo vyprodáno do 2 minut po spuštění online prodeje.
Kaňon je hezký, úzký a hluboký, s nádhernou řekou na dně, štíty strmé, vysoké a barevné, dechberoucí výhledy.
Traily příjemné, nepříliš náročné ani dlouhé, mezi nimi jsme se přesunovali busem, lístek za dolar platí od nástupu po zbytek dne (má to ale rizika).
Některé známé traily byly sice zavřené kvůli covidu nebo spadlých skalám
(a na Subway zavedli loterii – park, který dnes nemá trail s loterií, jako by snad ani nebyl 😉 ),
ale zvládli jsme toho hodně a v pohodě, včetně vychvalovaných Narrows, kde trail vede korytem potoka (teplota vody 16 stupňů)
– zrovna Narrows jsou na fotkách a videích na netu hezčí než ve skutečnosti.
Zion si u mne spravil reputaci, ale mým favoritem nebude.
Moc lidí (a divných, bezohledných lidí) a jsou hezčí parky.
Cestou zpět do Kanabu oblíbení bizoni a růžové písečné duny 🙂
PS Nikdy bych nevěřila, že se jedna rodinka vydrží u jednoho jezírka fotit 25 minut a nedá ostatním šanci udělat fotky bez jejich postaviček,
ale zato zvládne všechny kolem otrávit svým pořváváním. Teď už věřím. Jejich nápady na fotkové aranžmá byly nevyčerpatelné.
PPS Nicméně chápu, proč je park u Američanů tak oblíbený. Turistický průmysl v praxi a dobře udělaný a marketing na jedničku!
Kanab (podruhé)
V chatičce v Kanabu se nám posledně hodně líbilo, v okolí taky
a tak jsme se tu rozhodli strávit ještě pár dní, než odletíme zpátky do Evropy.
Žadné velké ježdění, jen přejezd tam a výlety do okolí.
Cestou jsme vyzkoušeli nové auto v sopečném popelu na Cinder Lake (chystáme se na výlet k jednomu kaňonu a cesta k němu vede jen pískem),
zkoukli neuvěřitelně zachovalá obydlí původních obyvatel ve Wupatki National Monument,
dvojitý most Navajo Bridge přes kaňon Colorada, hogany,
bizarní tvary skal v Marble Canyonu (některé byly přeměněné na obydlí) i impozantní útesy Vermillon Cliffs.
Míjeli jsme rozlehlé pásy spáleného lesa v místech, kam se v červnu rozšířil Magnum Fire z North Rimu Grand Canyonu.
V noci konečně došlo na „dark sky“ s miliónem hvězd a mléčnou dráhou.
Tu se mi ale nepodařilo vyfotit.
