Obrázky z domova i odjinud

Lonely Planet píše: Nezáleží na tom, kolik jste si toho o Grand Canyonu přečetli
nebo kolik fotografií jste už viděli – na ten pohled vás stejně nic nepřipraví.
A já dodám, že je stejně tak jedno, že už jste někdy Grand Canyon navštívili – znovu vás to omráčí.
Krásou i velikostí.

Délka kaňonu je 277 mil (445 km). Průměrná vzdálenost jižního a severního okraje 11 mil (18 km),
ale autem je to jízda na pět hodin (215 mil/346 km) po malých pouštních silnicích.
Průměrná hloubka kaňonu je asi 1 míle (1,6 km), severní okraj je zhruba 300 m vyšší než jižní okraj.
Na dně teče Colorado, které kaňon za milióny let vyhloubilo.
Vrstvy hornin u dna, které svým působením řeka odkryla, jsou staré asi miliardu let,
ty, po kterých jsme šplapali nahoře, jen nějakých 250 miliónů.

PS Pro nastavení měřítka: vzdálenost Brno – Praha je zhruba 200 km.
PPS Výlet z konce března, jen jsem neměla čas dříve probrat fotky.

 

 

Odpolední procházka pro zachování psychického zdraví a životů.
Nezvykle šedý povrch (tipuji břidlici) nechal moc pěkně vyniknout kvetoucím kaktusům a dalším rostlinám.
Opět téměř liduprázdno, ale potkali jsme chipmánky.
Propojili jsme Slate trail, Quartz trail and Jaspers trail,
což znamená pomalé, dlouhé, nenáročné stoupání v první polovině a pak rychlejší sestup zpět.
Vážně nechápu, z čeho byli mládežníci tak zničení 😉

SUPy otestovány. Mládežník spokojen. Social Distancing dodržen.
A pak přišla bouřka.

Národní park a biosférická rezervace UNESCO na samém jihu Arizony na hranicích s Mexikem.
Border Patrol nás kontrolovali hned dvakrát, jestli nejsme nelegální imigranti nebo pašeráci drog.

Domov Organ Pipe Cactus.
Už zase kaktusy…. jenže tyhle jsou jiné a jinde než v Sonorské poušti nerostou.
Větví se hned  u země a ramena mají výšku zhruba 5 – 6 metrů, byť ročně porostou o 2,5 palce (6,5 cm).
Průměrný věk 150 let, poprvé kvetou v 35 letech.

Pak jsou tam samozřejmě taky další druhy kaktusů a kytky, ještěrky, kolibříci, supi a sovy, netopýři,
králící a roadrunneři vbíhající za soumraku pod kola auta…
Cesta napříč parkem (21 mil/34 km) je jednosměrná, jen štěrková, drsná a prašná, byli jsme rádi, že máme čtyřkolku.

Zkamenělé přerostlé velikonoční vajíčko.

Joooo! Viděla jsem ho naživo ve volné přírodě!

Dneska ráno na procházce s Davčou jsme na něj málem šlápli.
Zakecali jsme se tak, že jsme nedávali pozor na cestu (jo, jo, budeme opatrnější)
a proti slunci chřestýš barevně téměř splýval s podkladem (viz poslední fotka).

Dnešní ranní procházka.

Stinknet nebo taky Global Chamomile (Oncosiphon piluliferum).
Podobný našemu heřmánku a rmenu, tady jako invazivní plevel.

 

Stay-at-home order je tady.
Tak jo, aspoň budu mít čas probrat a doplnit fotky z dřívějška.

Předminulý víkend. Úkol od rodiny zněl jasně: Najít něco,
– kde bude teplo (takže někam na jih)
– nebude tam moc lidí (takže něco odlehlého)
– bude to zajímavé, není to jinde k vidění, atd. (tento požadavek už znám 😉 )

Dokonale to splňuje Organ Pipe Cactus National Monument (bude v dalším příspěvku),
ale protože cesta do něj byla dlouhá, naplánovala jsem zastávku v bývalém povrchovém lomu na měď kousek od města Ajo.

Barvy a scenérie jako z jiného světa nebo děl impresionistů.
Zelená pro uhličitan měďnatý, červená pro oxid měďný, a celá barvená škála mezi tím.
Fotky to bohužel nedokáží zachytit dostatečně věrně.

Kruhový tvar lomu s jezírkem uprostřed.
Pro měřítko: průměr lomu zhruba 2,5 km, největší hloubka 335 m.

PS Jasně, že David si nějaké „třpytivé kamínky“ našel a odvezl.

 

… jsou tu dost dobrý barvy.

Vyklouzlo mi mimovolně při dnešní procházce.
Žlutá, růžová, fuchsiová, modrá, oranžová, rezavohnědá a pak taky barvy pouště, jak jinak 🙂

Bobcat trail a kousek Dixie loop trail.
Za hodinu a půl jsme potkali dva cyklisty a dva pěšáky (doporučený odstup byl dodržen),
několik ještěrek, králíků, roadrunnerů, kolibříka a spoustu dalších ptáků.
Příroda vítězí!

PS Teplota v pět odpoledne = 28 stupňů.
PPS Chtělo by to pořádný foťák a nejen mobil na focení.

V Česku rostou na kopcích stromy a v Arizoně…   kaktusy.

Velmi příjemná, nenáročná procházka s minimem lidí i v době coronaviru.
(možná poslední na dlouhou dobu)
Propojili jsme Tortuga trail a DragonFly trail, celkem asi 7 km.

Nečekaná kombinace stezky v lese kaktusů s krásnými výhledy, přechodů vádí i tekoucích potoků,
trailu ve vyschlém řečišti a cesty podél šumícího Cave Creeku.
Cvrkající cikády už byly jen třešničkou na dortu.

PS David byl velmi, velmi zklamaný, že neviděl pouštní želvu, která tam prý žije.