Čtvrtý den, středa.

Věděli jsme, že nás čeká únavný den s dlouhými přejezdy, nakonec to byl i den uzavírek.
Začal hezky horskými údolími Colorada, která připomínají aplská údolí, kdyby Alpy byly vyšší a neobydlené.

Dinosaur National Monument má skalní stěnu, ze které prý vyčnívá přes 1 600 kostí dinosaurů.
Jenomže je v zasklené budouvě a ta byla zavřená. Nakukovali jsme přes sklo a dost kostí viděli a cestou na trailu jsme našli
další kosti vykukující ze skal podél cesty, které je povoleno si osahat Fosílie mušlí jsou teda lepší na Hádech.

Cesta do Salt Lake City byla nekonečná – hustý provoz, často se nedalo předjiždět, jedna oprava silnice za druhou… ještěže se občas objevilo i něco zábavného:
převážení domu po silnici (dá se tu koupit hotový dům včetně oken, verandy, vymalování, koberců apod., dovezou ho po částech a na místě jenom spojí),
nebo lidi místo semaforu (někdo prostě stojí se značkou, která má na jedné straně STOP a na druhé SLOW, a pouští nebo zastavuje auta).
Krajina se pak zase zazelenala, změnila se do severské, objevily se řeky, jezera, břízy a listnaté stromy, u cesty jsme viděli volně losa.
Na vrcholcích hor byl celý den vidět sníh (koneckonců v Salt Lake City byla v roce 2002 zimní olympiáda), i když teplota byla přes třicet.

Salt Lake City bylo také „uzavřeno“, ulice byly liduprázdné (a neuvěřitelně čisté) až na mladé shromažďující se k George Floyd protestům.
Na Temple Square s mormonských chrámem se dostanete jen s bratrem nebo sestrou, kteří tam dnes nebyli.
Věže mormonského chrámu byly obehnané lešením, zlatá socha anděla Moroni sundaná.
State Capitol na kopci byl pro změnu obehnaný žlutou páskou a hlídaný policity.

Naštěstí to všechno zachránilo Great Salt Lake při západu slunce. Jezero má maximální hloubku jen 10 metrů a ta teď rozhodně nebyla dosažena.
Pláž na procházku byla velikáááááá. Můžete si tipnout, kdo pak v tom slaném bahně a vodě došel nejdál 🙂

Nečekaný ranní výhled z okna hotelu

V Evropě loni frčeli růžoví plameňáci a v Utahu teď růžoví alosauři.

Zkamenělé obratle z části páteře dinosaura

Continue Reading

Třetí den, úterý.

Cesta z jednoho krásného kaňonu do ještě hezčího, z bílého do červeného, …
a pak desitky mil mezi pískovcovými skalami nejruznějších velikostí, barev a tvarů.

Newspaper Rock aneb jak se předávaly zprávy před dvěma tisící lety.

Needles Overlook je absolutně opuštěný výhled na Canyonlands National Park. Za dvě hodiny jsme potkali dvě auta a zahlédli jednoho člověka.
Canyonlands je podobný Grand Canyonu, ale není tak barevný, hluboký a sevřený. Díky tomu je výhled otevřený do široka daleka.
Má víc skalních věží (proto Needles), na dně teče Colorado (jako v Grand Canyonu) a Green River.
Z výšky byly vidět vyježděné cesty, já bych si tam ani s naším současným autem netroufla – není tam žádný stín, voda, signál mobile, nejsou mapy.

Arches National Park – turistická záležitost, ale dobře zorganizovaná. Skrz celý park vede silnice s rozšířením na zastavení ve „vhodných“ místech
a s parkovišti u začátků trailů. Kdo chce, projede autem, občas zastaví a fotí, kdo chce, zaparkuje a projde kratší nebo delší trail.
K vidění je toho spousta, některé věci jsou skoro povinnost – třeba téměř 90 metrů dlouhý Landscape Arch, který už za pár let nemusí existovat
(v roce 1991 ho velký kus upadl a oblouk se opět ztenčil) nebo Delicate Arch, který je symbolem Utahu.

A pak přejezd severním Utahem do Fruity v Coloradu – 70 mil (110 km) bezútěšnou žlutošedou krajinou, kde nebylo nic. Žádné domy, čerpačky, stromy,
telefonní signál, prostě nic. Jen pravidelně se opakující značky, že je zákonnou povinností pomoci odstaveným autům – s opravou, odvézt, odtáhnout.
Tomu jsme v tomto opuštěném, horkém místě bez jakéhokoli stínu a vody úplně rozuměli.

Continue Reading

Druhý den cesty, pondělí.

Cesta z Monticella, kde město i okolí vypadalo tak, jak jsme zvyklí z Evropy, včetně obdělávaných polí, kopců pokrytých lesy a se zbytky sněhu
(je to hodně vysoko, nad ránem bylo „jen“ 12 stupňů), rychle přešla mezi kaňony a skalní stěny, s osamocenými zbytky obydlí původních indiánů,
které ale tentokrát stály za to.

Natural Bridges National Monument – velmi odlehlý národní park s minimem lidí. Má tři nádherné skalní mosty, ke dvěma z nich
(včetně Sipapu Bridge, který je druhý největší skalní most na světě) jsme sestoupali až na dno kaňonu a pak si to zase vyšlapali nahoru.
Traily nebyly dlouhé, ale náročné kvůli horku, převýšení a úsekům po hladké skále, i na zábradlí z ocelových lan a žebříky z kmínků stromů došlo.

Pak bylo třeba z mesy sjet dolů serpentinami Moki Dugway po štěrkové prašné silnici bez svodidel. Výhledy byly moc pěkné 😉

Dole nás čekalo Valley of Gods (Údolí bohů), zmenšenina Monument Valley. Drsná, hrbolatá a prašná cesta nás vedla od jedné krásné „skalky“
ke druhé, člověk neví, na kterou stranu koukat dříve. Byli jsme moc rádi za naše SUV a stálo to rozhodně za to!

A pak už jen najít, kde seženeme večeři, což tady v odlehlých místech Utahu, kde jsme většinu dne neměli ani signál mobilu,
není úplně lehké v normálních dnech, natož v době covidu, a zpět na hotel do Monticella.

Continue Reading

Prvni dovolená od vánoc a první den na týdenní cestě.

Walnut Canyon National Monument – skalní příbytky indiánů Sinagua staré asi 1 000 let, stezka kolem nich je bohužel stále zavřená,
tak jen výhled z protější strany kaňonu.

Winslow a slavný Corner z písničky Eagles.

Několik mil po ikonické Route 66.

Petrified Forest National Park – hodně, hodně, ale opravdu hodně zkamenělých stomů, s veškerými detaily jako letokruhy, suky,
kůra nebo odštípnuté kousky. Stáří asi 250 milionů let, takže jsou staší než dinosauři.
A barevné ještěrky.

Painted Desert – tady stačí jen jet a kochat se barvami.

Několikahodinový přejezd liduprázdným územím Navajo – krásná krajina, sem tam nějaký domek, bydlík nebo chatrč, jinak volnost a svoboda.
Jen místy dost smutný pohled na polorozpadlé ruiny budov s rozbitými auty a jiným harampádím kolem, v nichž se zjevně stále bydlí.
Plus zde stále platí zákaz vycházení a vše je zavřeno, nikde nikdo.
Jen desítky volných koní, někdy tedy i přímo na silnici (bez jezdců!)

A večer Utah a první „skalky“.

Continue Reading

Doplnění z minulého víkendu, než se vydáme na týdenní cestu.

Sopka, která vybuchla asi před tisícem let, změnila široké okolí v tak trochu měsíční krajinu.
Zůstala po ní zkamenělá lávová řeka, po jejímž „břehu“ a částečně i v ní jsme se prošli.
Sopečný popel pokryl cca 2 000 km2 a prudký vítr z něj teď na kopcích vytváří duny.
Někdy je hrubý a vypadá jako škvára, jindy je jemný jako písek a hodně špatně se v něm chodí.

Na samotný kráter se vylézt nesmí (koukněte na něj třeba tady Sunset Crater),
ale vyšlápli jsme na vedlejší menší Lenox Crater,
kde neskutečně hodně foukalo, šišku vyhozenou vzhůru to odneslo o 3 metry.

Zastavili jsme se i na Cinder Lake, kde američtni astronauti nacvičovali na přistání na Měsíci.

PS Dvě hodiny cesty na sever a bylo tam o 15 stupňů chladněji než v Phoenixu a sníh na dohled.