Kvetou saguara

Bobcat trail a kousek Dixie loop trail podruhé.

Ranní procházka bez dětí, protože ty vstaly až ve chvíli, kdy už byla teplota příliš vysoká na procházky.
Krajina nezastavitelně žloutne a hnědne (pro srovnání dávám i fotky ze stejných míst z postu před měsícem 2.4.2020).
Kvetou už jen saguara (ovšem nádherně), sem tam nějaká cholla.
Ze zvířat zůstaly k vidění jen ještěrky a občas nějaký pták na květu saguara.

u

 

 

 

Pruda II.

Dcera má pravdu, byla to pěkná pruda. Vykopal jsem děti, aby milostivě jely na přehradu, dovezl je tam, nafoukal SUPy, složil pádla…

…a dětičky všechno sebraly, vyrazily na projížďku a nechaly mě na břehu. A pak ještě postnou na blog, jaká že to byla pruda…
Holota jedna nevděčná!

Království za stín!

Bell trail #13 podél Beaver Creeku (Bobří potok).
Krásná stezka v nádherném prostředí s neuvěřitelně malebnými zákoutími potoka, průzračnou vodou a desítkami raků.
Ale… lépe bychom si to asi vychutnali, kdyby tam bylo o deset stupňů a polovinu lidí méně.

Poučení pro příště:
– Trail měl mít 7 mil/11 km, my jsme ale ušli 15 km.
– Podle předpovědi měla pozdě odpoledne teplota vystoupat na 31 stupňů
(to už jsme chtěli být dávno zpátky doma), ale už kolem poledne bylo 35 stupňů.
– Že tam bude málo stínu jsme věděli, že tam nebude téměř žádný, jsme z průvodců nepochopili.
Ještěže se dalo občas sejít k potoku se schladit.
– Množství lidí na koupačce na  konci a cestou zpět bylo nepříjemné
(často s repráky zapnutými pořádně nahlas i za chůze, to je tady zvláštní zvyk
– plaší tak divoká zvířata nebo se jen bojí ticha?)

PS Viděno s odstupem týdne: nádhera, ale vybrali jsme si špatnou dobu.
PPS Nepřehlédněte hlavu bobra (někdo říká, že jazyk), ze které se skáče.