Poblíž našeho apartmánu vede podivuhodná umělá řeka či kanál. Je celá betonová, rovná jako podle pravítka a nelze se k ní přiblížit – je ze všech stran obehnahá plotem s ostnatým drátem. Při pohledu z mostu to vypadá, že je docela hluboká, s čistou vodou. Vede směrem od místní přehrady, takže na první pohled je to jen upravený umělý kanál.
Je ale docela zvláštní, že přes koryto vedou mimoúrovňové křižovatky pro místní sezónní potoky, všude okolo je plot s ostnatým drátem a cedulkami CAP – Central Arizona Project. Po chvíli hledání na internetu je jasné, že se jedná o něco většího. Mnohem většího…
Trocha geografie
Arizona je docela hornatý stát, přestože to tak z Phoenixu úplně nevypadá, protože Phoenix leží ještě v rovinaté pouštní oblasti, která zabírá jihovýchodní třetinu státu. Hory, které vyrůstají kolem Phoenixu jsou ale poměrně vysoké. Geografii poměrně věrně kopírují i teploty a rozdíl teplot mezi Phoenixem a Flagstaffem (ležícím 2 hodiny cesty autem severněji) je běžně 10-20 stupňů Celsia:
Geografie Zdroj: http://www.vidiani.com/detailed-elevation-map-of-arizona-with-cities/ |
Teplotní mapa Zdroj: https://graphical.weather.gov/sectors/arizona.php |
Mimochodem všimněte si, že hranice Arizony jsou přísně geometrické, jen východní hranice s Nevadou a Kalifornií je „klikatá“, tvořená řekou Colorado. Tato řeka je na místní (pouštní) poměry velmi vodnatá – a to po většinu roku.
Rozloha Arizony je asi 4x větší než rozloha ČR s celkově cca. 7.4 mil.obyv. (vzpomeňte si na to, až zas bude nějaký pražský chytrák porovnávat úmrtnost na COVID-19 v ČR s celou USA, která je asi 35x lidnatější). Většina obyvatel ale žije v Phoenix-metropolitní oblasti. Takže Phoenix jako její centrum má sice „jen“ 1.5 mil. obyv., ale okolní „města“ (ne-místní nemá šanci odhadnout, kde končí jedno město a začíná další, je to propojené jako čtvrti v Brně) mají dohromady s centrem přes 4.7 mil. obyv. Kromě této oblasti stojí za zmínku jižněji položený Tucson (cca. 500 tis. obyv.). Zbytek jsou okresní městečka do 50 tis. obyv., větší jsou už jen Yuma v jihozápadním koutě Arizony a Flagstaff severně od Phoenixu (oba do 100 tis. obyv.).
Také je třeba připomenout, že na území Arizony je 22 indiánských rezervací, které dohromady tvoří asi 30% rozlohy Arizony (takže více než rozloha ČR). Hustota osídlení v těchto oblastech je mizivá, ale to je pochopitelné, indiánů není moc a často se navíc jedná o pustiny, kde nežije téměř nic.
Trocha historie (vás snad Taky nezabije)
A tak právě kolem řeky Colorado a využití množství jeho vod, které „bez užitku“ odtečou každý rok do Mexického zálivu se rozpoutal počátkem 20. století vážný spor mezi Arizonou a Kalifornií (oba státy bohaté, ale z velké části pouštní či extrémně suché). Postupem času se do sporu přidaly i ostatní okolní státy. Výsledkem byla Úmluva o využití vod řeky Colorado, v níž si státy vpodstatě rozdělily (poměrně) většinu vody Colorada. Zpočátku to vypadalo jako čistě teoretická hra, ale ve čtyřicátých letech začala hladina Colorada v Mexiku povážlivě klesat a tak se přihlásilo i Mexiko. Výsledkem je, že mu USA blahosklonně garantují určitý minimální průtok a je tak zajištěno, že v korytu Colorada aspoň něco teče až do Mexického zálivu.
Výsledek dohod tedy je pro okolní státy asi takový:
| Arizona | 2.8 MAF | 3.45 mld. m3 | 3.45 km3 |
| Nevada | 0.3 MAF | 0.37 mld. m3 | 0.37 km3 |
| Kalifornie | 4.4 MAF | 5.42 mld. m3 | 5.42 km3 |
| Mexiko | min. 1.5 MAF | 1.85 mld. m3 | 1.85 km3 |
(pro srovnání: průměrný roční průtok Labe v Děčíně je cca. 3.9 km3)
Arizona tedy měla smluvně zajištěno velké množství vody, více, než by potřebovala, ale potenciální zákazníci byli jinde – v Phoenixu a Tucsonu. Jak je ale vidět z gografické mapy, řeky v Arizoně tečou od východu k západu. Bylo by tedy třeba tlačit vodu „do kopce“ a k tomu hrozně daleko.
To už se ale píšou 60tá léta, kdy se zdá, že nic není nemožné (alespoň v USA a SSSR). Takže byl vymyšlen plán, že se voda bude brát relativně vysoko proti proudu a uměle vybudovaným kanálem s občasným přečerpáním „do kopce“ se voda povede kolem Phoenixu směrem k Tucsonu. Technicky tedy řešitelné, ale pořád pekelně drahé i pro celou Arizonu. Bylo jasné, že takový projekt potřebuje super bohatého strýčka, který by ho zaplatil – strýčka Sama (= federální vládu USA).
Celkové schéma projektu se všemi přečerpávacími stanicemi a přechody řek (sifony).
Zdroj: https://www.reddit.com/r/Maps/comments/mvhu7/central_arizona_project
Po dlouhých letech lobbování a vyjednávání konečně v roce 1968 prezident Lyndon B. Johnson podepsal zákon, který umožnil vybudování CAP a dodávku až 1.85km3 vody ročně do velkých měst v Arizoně (=Phoenix metropolitan area + Tucson). Takový projekt ale potřebuje množství peněz i na provoz. Zároveň jsme v Americe a i když strýček SAM vypomůže, chce všechno co bylo dohodnuto do posledního centíku splatit, i kdyby to mělo trvat 100 let. Zároveň tedy stejným zákonem vznikla i organizace, která se stará o provoz, vybírá peníze od zákazníků a postupně splácí část dluhu federální vládě (část byla od počátku brána jako nutná federální investice a nesplácí se). Platící zákazníci jsou hlavně zemědělci z okolí Tucsonu, kteří zalévají poměrně úrodnou půdu v pouštních podmínkách vlastně neustále – a také úpravny vod jednotlivých měst a vesnic, kolem kterých kanál protéká.
Člověka z ČR přitom napadne příměr s EU, která spolufinancuje také spoustu drahých projektů, ale nikoho ani nenapadne že by jí peníze vracel. Naopak, příjemci na EU mediálně nadávají, protože po nich chce hrozně moc: dodržování termínů a ceny a dokumentaci, že peníze prostě jen tak neukradli. Ameriku na takové frflaly!
Technické zajímavosti
- Voda se čerpá z přehrady Lake Havasu na západní hranici Arizony a vede umělým kanálem dlouhým 540 km (asi jako cesta po silnici z Chebu do Ostravy) kolem Phoenixu do Tucsonu.
- „Voda se čerpá“ je pochopitelně eufemismus. Aby celá soustava mohla fungovat, je na břehu Lake Havasu vybudována přečerpávací stanice „Mark Wilmer Pumping Plant“, která výkonem 66khp čerpá vodu 250m výše, kde je ústí „Buckskin Mountain Tunnel“, tunelu o délce přes 11km, který byl jen pro tento účel vyvrtán skrz pohoří, které stálo v cestě. Teprve na konci tohoto tunelu vstupuje voda do otevřeného kanálu, jaký je vidět nedaleko našeho apartmánu.
- Po celé délce CAP je instalováno 14 přečerpávacích stanic s celkovým převýšením více než 880 metrů. To z CAP dělá největšího odběratele elektrické energie v Arizoně, ročně spotřebuje 2.8MWh energie. Aby to systém utáhl, zároveň se stavbou CAP byla stavěna elektrárna Navaho Power Station, která dodávala energii po většinu životnosti. Vloni byla elektrárna (plánovaně) odstavena a energii teď CAP nakupuje na volném trhu.
- Kanál je tak dlouhý, že voda z Colorada do Tucsonu teče dle průtoku 5-7 dní.
- Stavba trvala 20 let (1973-1993), vybudování kanálu stálo asi 4 miliardy dolarů (v cenách roku 1993, dnes by to bylo více).
- Jako vedlejší stavba CAP byla postavena i přehrada Lake Pleasant (kam jezdíme plavat a SUPovat) a řada podzemních zásobníků vody kolem CAP.
Indiáni
Pro mne přiznám se nepříliš pochopitelné je zapojení indiánských kmenů. Indiánům z nějakého mi nejasného důvodu patří asi polovina vody v CAP – a to zadarmo. Stránky CAP jsou plné informací jak se jednotlivé kmeny dosoudily (či ještě nedosoudily) a jak se tedy „jejich“ voda bude vypořádávat. Jediný logický důvod, který mne napadá, je, že USA cítí křivdu za to, že Indiány zavřely do rezervací, často v pouštích, a tímto způsobem se jim to snaží kompenzovat (aby náhodou nezačali nárokovat lepší pozemky?). Ale nevím…
Závěr
Tak doufám, že jsem na blogu takto dlouhým textem nenudil, protože se zdá, že nenápadný kanál nedaleko apartmánu je vlastně obrovský či přímo megalomanský projekt, který ale v místních podmínkách umožnil Arizoně neuvěřitelný hospodářský rozvoj posledních asi 30 let (v posledních letech je AZ jeden z nejvíce se rozvíjejícich států USA). Zároveň je to projekt, který si může dovolit jen opravdu málo států světa.
No Comments