Při poslední cestě loňského roku (firma je mezi svátky zavřená a všichni zaměstnanci mají nařízenou dovolenou) jsem dohnal i jeden starý dluh: poblíž Tucsonu mají zachovalé silo-muzeum s posledním exemplářem balistické rakety Titan z období studené války. V době COVIDu bylo zavřeno, ale teď už se zase žije dál…
Muzeum je posledním pozůstatkem původních 18 sil v okolí Tucsonu (další 2 podobně velké jednotky byly v jiných částech USA). Je to zajímavé technicky, procesně i bezpečnostně (např. jedno z prvních použití dvoufaktorové autentifikace).
Průvodce ukáže úvodní video, popíše bezpečnostní opatření při vstupu do objektu (úplně všechno kromě antén a betonových „dveří“ raketového sila je zakopáno pod zemí), pak provede do velínu.
Celý objekt byl hermeticky uzavřen čtyřmi trezorovými dveřmi (za sebou, ne vedle sebe) se zásobou vzduchu, jídla a pití na měsíc. Pokud by nepřátelská jaderná raketa dopadla míli vedle, bunkr by byl stále bojeschopný. Přímý zásah by byl samozřejmě něco jiného…
Velín je ůplně izolovaný proti otřesům, je zavěšený na systému pružin a start rekety by v něm nebyl vůbec cítit.
Posádka sestávala ze 4 lidí a byla „v pohotovosti“ 24 hodin, pak ji vystřídala další posádka. Dobrovolníci (jakože velitel a zástupce, v našem případě nejmladší kluci) pak sledují popsaný popis odpalu a za odměnu dostanou kartičku „otočil jsem klíčkem“. Samozřejmě k žádnému odpalu nedojde, raketa nemá palivo ani hlavici, jedná se o cvičnou maketu 1:1.
Následuje průchod spojovací šachtou a prohlídka samotného sila. Na povrchu je pak vystavena obslužná technika a motory, které jinak nejsou moc vidět.
Všimněte si, že hlavice má z boku vyřezanou díru, kterou může ruská družice kdykoliv zkontrolovat. Vůbec celá prohlídka je opepřena jízlivými poznámkami na adresu smluv o odzbrojení a nesmyslnosti některých aspektů studené války a filmů o ní.
Citáty:
Posádka měla na přechod od vstupní brány k dalšímu kontrolnímu stanovišti 3 minuty. Pokud by k něčemu podivnému došlo, nemusela by vymýšlet, jak to dát vědět těm dole, stačilo by jen trochu zpomalit.
Sila nekopala armáda, najala si na to místní stavební firmy. Museli podepsat smlouvu o mlčenlivosti, ale jinak se nic zvláštního nedělo. V době budování oněch 18 sil na tom pracovalo asi 5000 lidí, o úplné utajení se tedy ani nikdo nesnažil.
Balistickým raketám trvá asi 30 minut, než dopadnou, ale procesy ověřování, schvalování a kontrol zaberou cca. 20 minut, celý proces odpálení musel tedy proběhnout do 10 minut.
Hlavice měla sílu 9Mt TNT (bomba v Hirošimě 15kt TNT) a úplně by zničila oblast o průměru 90 mil (cca. LA a přilehlé aglomerace).
Raketa měla na svou dobu tak pokročilé technologie, že ji pak ještě i v 90tých letech NASA používala jako nosič družic na oběžnou dráhu.
Samozřejmě tu není žádné červené tlačítko, takovou hovadinu mohli vymyslet snad jen v Hollywoodu. Vždyť i když odcházíte z domu, zamykáte klíčem…
No Comments