I lízání nanuků může v Americe zaměstnat váš mozek.
Když začínáte lízat, máte na špejli otázku
a pak máte celou dlouhou dobu, než slížete nanuk, na to, abyste vymysleli odpověď, která stejně nikdy není dobře.
Ta správná odpověď bývá hodně vtipná.

I lízání nanuků může v Americe zaměstnat váš mozek.
Když začínáte lízat, máte na špejli otázku
a pak máte celou dlouhou dobu, než slížete nanuk, na to, abyste vymysleli odpověď, která stejně nikdy není dobře.
Ta správná odpověď bývá hodně vtipná.

Tak nám včera prodloužili stay at home order 🙁 🙁 🙁
Je tady horko 40 stupňů, super bazén máme hned za domem, ale nemůžeme tam 🙁
Ještěže můžeme alespoň jezdit k Lake Pleasant.
Včera večer jsme tam zase vyrazili a bylo tam úžasně a klid a viděli jsme krásný západ slunce.
Podle fotky musíte uznat, že byl nádherný.
Dneska jsem do výtvarky dodělala comics, moc mne to bavilo a myslím, že se mi povedl.
Davidův comics jste už viděli. On raději kreslí tužkou a má tam spoustu detailů.
Ale já mám ráda barvy
a ve skutečnosti na papíře jsou ty barvy ještě lepší než na počítači.
.
Distanční výuka, Home Learning, Bakaláři, Moodle, Canvas, maily, virtual office hours, Teams, Zoom, BuzzMath, Discovery Education, Gizmos, Khan, youtube…
Jde mi z toho hlava kolem a noťasy dětí jedou každý den déle, než bych si přála.
Pro dohled nad termíny a odevzdáním se nám ale nejlépe osvědčil starý dobrý ručně psaný seznam.
(dole ukázka za tento týden)
A termíny je tady v Arizoně potřeba brát vážně.
Minulý týden Adri s Davidem cosi neposlali v pátečním termínu a v sobotu ráno už jsme jako rodiče měli v mailu zprávu od učitelky,
že nebylo odevzdáno, a pokud to do sobotního večera nedodají, tak nás musí nahlásit na School District, že děti zanedbávají výuku.
Slušně, vcelku vstřícně, ale naprosto nekompromisně.

Loni v létě jsem na SUPu dělala jógu v Chorvatsku. Letos jsem postoupila na vyšší level a dělám na něm dřepy
a taky všechno možné, aby mne můj bratr neshodil do vody.


Jezdci musí sesednout z koně.
Most, nejen pro koně, přes Black Canyon Highway and Freeway I17 (celkem 10 pruhů).
A dobrý objekt na nácvik kresby lineární perspektivy.
Jezdci na koních jsou tu běžně k vidění, na parkovištích u trailů mají vyhrazenou část,
včera jsme viděli plavit koně na Pleasant Lake.

A správná elektronická rodina po odpoledni stráveném u vody.
Dodělávky do práce i do školy (Social Studies: úvaha na téma Urban Sprawl 😉 ).

A pak už jen pohoda dle vlastního výběru.

… vylézají hadi, štíři.
Foceno teď večer, ve vedlejším domě.
(fotka vypůjčena, citace bohužel neumím)
Některá nebezpečí se zde zdají být bezprostřednější než covid-19.

Už zase hádanka.
Nějaký nápad, co je na fotce?

Varování: Babička M. by se na fotky neměla dívat.
David si moc, moc přál sestoupit na dno kaňonu.
Nechtěl slyšet, že takový výlet je vzhledem k délce a převýšení doporučován jako celodenní nebo lépe dvoudenní.
Nakonec jsme se dohodli, že sejdeme jen tam, kam to čas dovolí, a na zpáteční cestu nahoru si necháme dvojnásobnou dobu.
Bohužel všechny traily, na které jsme v Grand Canyonu narazili, byly zavřené.
Stezky jsou úzké a není možné dodržet bezpečnou vzdálenost.
Až na úplně poslední plánované zastávce v pozdním odpoledni,
daleko od turistického centra, David našel otevřený Grandview Trail.
Only for experienced hikers!
Úplně dolů jsme nedošli (stačilo po červenou vrstvu pro odebrání vzorků),
ale vrátili jsme se živí a zdraví 🙂 a spokojení jsme se za soumraku mohli vydat domů.










