Pro ty, co se nebojí chodit a neodradi je opravdu velké převýšení.

Skalní věžičky vznikly před 27 milióny let, kdy se vylilo magma, ale nedošlo až k zemskému povrchu.
Během následujících mnooooooha tisíců let eroze odnesla měkčí materíál, který byl mezi vyvřelinami,
a zůstaly jen ty nádherné skály, mezi kterými se můžete procházet hodiny a dny.

PS Bylo velmi, velmi těžké vybrat jen nemnoho fotek, které by ukázaly, co všechno je tam k vidění. A to jsme prošli jen menší část.
PPS Sestoupili jsme na dno Echo Canyon a vyzkoušeli ozvěnu o sklaní stěny – byla úžasná!
PPPS Park je povětšinou ponechán jako divočina, takže jsme zblízka mohli vidět modré sojky, americké datly nebo supy.

 

 

 

 

Vybíráme teď výlety opatrně, jezdíme na místa, kde nepotkáme moc lidí.
Národní park Chiricahua to perfektně splňuje.
Je v odlehlém koutě na jihovýchodě, blízko hranic s Mexikem a Texasem
a má 17 mil (27 km) značených tras, kde na někoho narazíte jen zřídka.
A pak je tu ještě jedna možnost, velmi americká – projedete si scenic drive
a prohlédnete si park, aniž byste vystoupili z auta.
V tomto případě to byla Bonita Canyon Drive dlouhá 8 mil.

 

Jen deset minut jízdy od Roosvelt Dam je Tonto National Monument.
Takže pokud vám nevadí šplhání do strmého boku kaňonu, neodradí vás výstražné
tabulky vysvětlující, jak se chovat při setkání s chřestýšem, škorpiónem nebo gilla monster,
případně tam zrovna nehoří (v červnu 2019 požár zasáhl devadesát procent kaňonu, přestože voda je „na dosah“),
tak si můžete prolézt sedm set let stará obydlí původních obyvatel.
A pak se zase vrátit do svého útulného bytečku 😉

Arizona je velmi suchý stát, s deštěm tu moc nepočítají.
To mimo jiné znamená, že
– okapy tu nejsou k vidění
– nemají žádnou propracovanou dešťovou kanalizaci, prostě dešťovku svedou do naprojektovaných prohlubní v okolí domu,
které pak dopadnou podobně jako dole na fotkách z našeho bydlení, ale za pár dní zase vyschnou
– voda se místy valí přes cestu jako dočasný potok, někdy docela prudký a někdy i několik dní po dešti podle toho,
jak dlouho a daleko doteče, upozorní vás na to značka WATCH FOR WATER ON THE ROAD
(jenom to množství vody a rychlost občas jednoho překvapí)
– někde zůstává na silnici voda stát a to pak potkáte značku ROAD FLOODED (= dá se to s opatrností
a ve vhodném vozidle projet) nebo ROAD CLOSED (= nedá se to projet), případně
DO ENTER WHEN FLOODED (= nedá se to projet, ale v okruhu 20 mil není nikdo, kdo by cestu dočasně uzavřel)
– chodí vám na mobil výstrahy před flash floods, protože každý rok tu kvůli nim lidé umírají (nejčastěji v autech)
– uzavřou se některé národní parky, kde jsou kaňony
– ale jinak se tu z deště lidé těší, v pátek mládežníkům dokonce na chvíli přerušili výuku a šli se dívat na bouřku,
blesky a kroupy, které tu jsou jen výjimečně

   

Vjížďíte do města Svatý David…

 

Rychlá procházka (necelé dvě hodiny), abychom se podívali na západ slunce a konec víkendu s patřičným nadhledem 😉

Menší, ale starší sestřička známé Hoover Dam.
Postavena v letech 1904 – 1911, opravena a rozšířena v letech 1989 – 1996.
Výška hráze 104 metrů, šířka hráze nahoře 6 metrů, pod vodou u dna 60 metrů.
Původně byla postavena z kamenných kvádrů nalámaných z přilehlých stěn kaňonu.
Nad hrází vznikla předhrada zhruba 2 – 3x větší než naše Lipno, takže to vypadá jako takové malé moře.

PS V okolí bylo vidět hodně létajícíh supů. Jeden sup krůtí nám přelétl těsně nad hlavami a je to oooopravdu velký pták (rozpětí křídel má cca 170 cm).
Jen vyfotit jsme ho nestihli.

 

Takové krásky tu teď kvetou podél cest v zemi nikoho.
Tvoří souvislé fialové, žluté, růžové koberce.
Davča vystoupil a jednu z nich pro mne utrhl.