Na sobotu hlásili pro Phoenix nebezpečí flash floods a od časných ranních hodin lilo, tak jsme raději zůstali ‚doma‘.
V něděli už to vypadalo hezky.
Vyrazili jsme 100 mil na sever do Sedony, jejíž okoli s červenými skalami známe všichni s amerických westernů, reklam a pohlednic.
Jenomže tam bylo počasí ještě horší – mraky, teplota pět stupňů a drobný déšť,
ktetý změnil oranžovočervený prach na zemi v cosi podobného hrnčířské hlíně a vytvořil potoky, protože kamenité podloží prostě vodu nevsakuje.
Přesto byla všechna parkoviště u začátků trailů beznadějně plná (ne že by na kterémkoli bylo více než 20 míst)

Takže tedy snad příště – za lepšího počasí a s lepším plánem, kde parkovat.

PS Pánové prý ocení fotku auta, kterým se tady přepravujeme.

Středeční odpoledne, Yavapai Point Trail.
Teplota vzduchu 25 stupňů, voda studená.
Potkali jsme opravdu jen pár lidí, divokých oslů jsme viděli víc 😉

Obydlí původních obyvatel schované pod skalním převisem.
Orientováno směrem na jih a chráněno před větry ze severu.
V údolí před ním teče voda, ale stavby jsou dostatečně vysoko, aby byly chráněny před bleskovými povodněni, které občas přijdou.
Žilo zde zhruba 200 lidí a komunita byla napojená na další puebla v okolí.
Ne všechny příbytky se zachovaly.
Poprvé ho Evropané objevili na konci 15. století a pak tam zase více než 200 let nikdo z nich nevkročil.
Pěkné, zachovalé, zajímavé.
Pro srovnání – v době, kdy zdejší obyvatelé zažívali největší rozvoj, se v Evropě dokončovala stavba katedrály Notre Dame.

První krátká procházka do pouště je za námi, takže je čas na fotky pouště a kaktusů.
Předpokládám, že jsou první z mnoha, protože nic jiného tu ve volné přírodě neroste.

Slunce tu zapadá rychle a na fotkách je vidět, jak se rázem změní barvy kolem.